Krajská hygienická stanice

Informace o přítomnosti alergenů v pokrmech

Od 13. prosince 2014 mají provozovatelé potravinářských podniků povinnost informovat spotřebitele o obsahu vybraných alergenů v potravinách i v pokrmech. Seznam těchto čtrnácti alergenů najdete v příloze II Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům. (Oprava textu CZ-1169/2011).

Seznam látek nebo produktů vyvolávajících alergie nebo nesnášenlivost je přílohou II nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelů.

Celé znění nařízení:

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům

Oprava CZ-1169/2011

Vyhláška 113/200 5 Sb. o způsobu označování potravin a tabákových výrobků

Nařízení (EU) č. 1169/2011 nestanoví povinnost, aby tato informace v případě pokrmů byla poskytována písemně, je tedy na provozovateli, jak splnění této povinnosti zajistí.

V každém případě informaci o alergenech poskytnout musí.

K dispozici má různé možnosti. Uvádění v jídelním lístku, přehled poskytnutý spotřebiteli na vyžádání, ústní informace (vždy ale vycházející z písemných podkladů), využití modernějších komunikačních prostředků (elektronicky – např.  tablety…). Vždy je ale nutné,  aby seznamy obsažených alergenů a informace předávané zákazníkovi byly aktuální. Z tohoto důvodu je nutné aktualizovat receptury pokrmů, zohlednit nabídku nových pokrmů, nových surovin, brát v úvahu operativní úpravy pokrmu nad rámec receptury (např. mimořádné dochucení sójovou omáčkou, zahuštění moukou) a zejména mít na paměti variabilitu používaných surovin.  Při každé změně v receptuře musí být zrevidovány i obsažené alergeny a následně aktualizován jejich soupis. V případě variability surovin, kdy může existovat možnost deklarovaná výrobcem, že surovina může obsahovat alergen nebo jeho obsah nelze vyloučit, je vhodné přítomnost alergenu deklarovat vždy.

V případě, že se provozovatel rozhodne o informování spotřebitele ústně, pak musí viditelně umístit informaci o tom, že na vyžádání u personálu spotřebitel informaci dostane. Ovšem požádá-li spotřebitel o informaci servírku, ta musí mít jistotu, kam se obrátit – jestli na kuchaře nebo na provozovatele – a hlavně – kuchař nebo provozovatel jí pro spotřebitele tyto informace MUSÍ sdělit z PÍSEMNÝCH podkladů, aktualizovaných pro ten který konkrétní pokrm se zohledněním použitých surovin! V žádném případě nelze akceptovat ničím nepodložené pocity kuchaře! Nepočítá se ani nahlédnutí kuchaře do křišťálové koule.

Jelínková, KHS